PROJEKT 100 - Sedm samurajů
Shichinin no samurai - Japonsko (1954)

Délka: 160 minut
Režie: Akira Kurosawa
Hrají: Takashi Shimura, Toshirô Mifune, Minoru Chiaki, Kamatari Fujiwara, Atsushi Watanabe, Isao Yamagata, Noriko Sengoku, Tatsuya Nakadai

POZOR pouze v 17.30 Zchudlí příslušníci staré japonské válečné šlechty bloudí v 16. století zemí a na starou slávu mohou jenom vzpomínat. Ti, kteří se rozhodli bránit úrodu vesničanů proti přesile loupežné bandy, však dosud nezapomněli na dávné zásady své

Rozpočet filmu, který byl v průběhu natáčení ještě několikrát překročen, učinil ze Sedmi samurajů nejnákladnější japonskou produkci tehdejší doby. Kurosawa nebyl po úspěchu předchozích filmů Rašómon a Žít ochoten k žádným kompromisům, trval na natáčení v pečlivě vybraných exteriérech i na – v japonském filmu do té doby nevídaném – počtu koní. Akční scény natáčel bez přerušení několika kamerami najednou, aby vynikla plynulost akce. Kvůli sporům s produkcí bylo natáčení několikrát přerušeno. V roce 1954 obdržel snímek Stříbrného lva na festivalu v Benátkách, ovšem pro potřeby západní distribuce byl film zkrácen téměř na polovinu. Současná mezinárodní verze, kterou sestřihal Kurosawa, trvá 160 minut, restaurovaná verze uváděné v Projektu 100 má 207 minut. V roce 1960 natočil jako remake Don Siegel úspěšný western Sedm statečných. V roce 2004 vznikl animovaný televizní seriál Akira Kurosawas: Samurai 7. Na rok 2009 se podle databáze IMDb chystá nový remake původního filmu. Příběh se odehrává v 16. století během občanských válek. Vesničané si na ochranu před loupeživými lapky najmou nezaměstnané samuraje a díky jejich pomoci dokážou svou vesnici uchránit. V jedné z vedlejších linií filmu se objevuje motiv milostného vzplanutí mezi vesnickou dívkou a mladým samurajem, pro Kurosawu nezvyklý. Kurosawa vyšel z divácky velmi oblíbeného japonského žánru džidai geki a tuto japonskou mutaci dobrodružného filmu přetvořil ve svébytné umělecké dílo. Zachovává akční linii žánru a přitom inovuje jeho výrazové prostředky v rovině kompozice obrazu, práce kamery a střihu. Například zpomalené záběry akčních scén převzal americký režisér Sam Peckinpah do westernu Divoká banda a dodnes jsou nedílnou součástí výrazových prostředků v žánru akčního filmu. Akční scény v Sedmi samurujích, které vrcholí závěrečnou bitvou za deště, doplňují neméně důležité záběry ukazující prostý život venkovanů, přípravu na bitvu i komické peripetie, které akčním scénám vytvářejí kontrast a tvoří kontemplativně lyrickou rovinu filmu. Expresivní herecký projev a stylizovaný pohyb postav vychází z tradičních japonských divadel nó a kabuki. Vířivý "taneční" pohyb jedné či dvou postav se prolíná do strnulých "výtvarných" kompozic, které vytvářejí rozestavení a sošné znehybnění zbytku herců. K vyhraněnému autorskému stylu režiséra patří také užití teleobjektivu, ostrý kontrast tmavých a světlých ploch v úvodu filmu, dlouhé a pomalé panoramy, užití „anachronických“ horizontálních stíraček a zatmívačky s roztmívačkou při změně místa a času děje. Tradičním erbovním znamením režiséra jsou pak scény snímané v dešti a silném větru. Inovativní autorský styl a dramatickou stavbu příběhu doplňuje neméně pozoruhodná významová rovina filmu, kde se objevují témata typická spíše pro Kurosawovy filmy ze současnosti: sociální společenské rozdíly a existenciální filosofické přesahy. V úvodu jsou vesničané prezentováni černobíle jako nejbezbrannější složka společnosti. Trápí je daně, robota, válka, sucho a lapkové. Pod tíhou okolností se vzepřou svému údělu a berou spravedlnost do vlastních rukou. Tím se zároveň nevědomě vymykají statutu své sociální třídy a jsou postaveni před nová a obtížná rozhodnutí. Musí překonat staré sociální návyky. Obdobný krok musí učinit i samurajové, i oni musí přehodnotit svůj sociální status. Kambei si kvůli lsti nutné pro záchranu dítěte oholí hlavu a dobrovolně se tak vzdává jednoho z důležitých vnějších znaků samuraje, s obdobnou lhostejnosti k názorům své kasty přijímá i nabídku rolníků. Z pečlivě odlišených charakterů postav vyplývá i rozdílná osobní motivace. Vůdce Kambeie doprovází deziluze z prohraných bitev a promarněného života, proto zprvu odmítá mladíčka Katsušira za svého žáka. Podstatnou úlohu v jeho činu sehraje nejen soucit, ale i snaha alespoň částečně naplnit promarněný život. Nepravý samuraj Kikučio se stává prostředníkem mezi samuraji a vesničany. Jeho bezprostřednost a plebejské chování mu umožňuje vyřknout věty a činit skutky, ke kterým by se „pravý“ samuraj nikdy neuchýlil, pitvoří se, žertuje s dětmi, prožívané emoce netlumí jako ostatní, naopak je zdůrazňuje teatrálními gesty. Sám hledá svou identitu a sociální zařazení, není samurajem a už není ani vesničanem. Rozdílné charaktery i zájmy spojuje intuitivně sdílený heroický humanismus. Navzdory zklamání a únavě nepohrdají samurajové životem, váží si ho, ale nebojí se ho v případě nutnosti nasadit. Podle kodexu samuraje (který se zde shoduje s filosofií existence), ví, že teprve smrt vtiskne jejich životu konečný význam.

Přístupno od 12 let. V původním znění s titulky..